Když se řekne Vánoce, vybaví se nám největší křesťanský svátek, oslava zrození Ježíše Krista, svátek klidu, pohody, lásky, tolerance a vůbec všech kladných lidských vlastností. Nádhera nazdobeného stromku, radost z rozdávání a dostávání dárků, nezapomenutelná atmosféra štědrovečerní večeře. Ale to nás teprve čeká.

Co v souvislosti s Vánocemi prožíváme už dnes, je o mnoho horší. Z výloh obchodů na nás útočí razantní xy% slevy, jeden billboard za druhým nás pokrytecky vyzývá k darování právě toho a toho mobilu, auta, plyšového mluvícího zvířete či něčeho úplně jiného za účelem vytřískání co největšího množství peněz z předvánoční nákupní horečky. V obchodech se tvoří kilometrové fronty a davy v hypermarketech ještě zhoustnou, byť by se to zdálo sebenemožnější. A ony romantické, zastrčené, malé obchůdky s krásnými, netuctovými a nekýčovitými věcmi, které tak opěvuje Tomáš Bíla v úvodníku PORGazeenu 25 nasadí tak nehorázně vysoké ceny, že by se černošští obchodníci z turistických center v létě divili. A nesmíme zapomenout na ten věčný opruz s vánočním úklidem, který se pravidelně provádí každý víkend už někdy od začátku listopadu, jen aby se v týdnu opět zničil novým nepořádkem.

Ovšem co teď? Kde seženu rozumný dárek, ne příliš drahý, což si nemohu dovolit, ne příliš kýčovitý, ne příliš obyčejný? Naštěstí sám osud mě občas dopřeje objevit zapadlý obchod, kde majitel ještě nepochopil, že i s dvojnásobnou cenou své výrobky v adventním čase prodá, kvalitní knihu v Levných knihách (to už je opravdu zázrak) či pěkné oblečení v Likvidaci (to se stane tak jednou za život). Ovšem zdá se mi, že s každým rokem podobných zázraků bývá méně a méně, a tak nezbývá, než s nákupem dárků začít už v letních měsících na lidových jarmarcích a dobových trzích na hradech a zámcích se konajících, kde se leckdy seženou opravdu pěkné věci z keramiky, slámy, hlíny nebo vosku, a to za cenu nepoměrně nižší, než je tomu u kamenných obchodů, což je způsobeno faktem, že zde prodávají sami výrobci. A kde jinde dnes seženete pořádnou láhev kvalitní medoviny? :o)

A onen vánoční úklid. Je jasné, že alespoň jednou do roka je vhodné dům či byt pořádně vypucovat a uvést do stavu naprostého pořádku, neboť jinak by zřejmě entropie (míra neuspořádanosti věcí, která se přirozeně v přírodě neustále zvyšuje) překročila nejvyšší únosnou míru. A kdy jindy už by se měla taková akce konat, než právě na Vánoce? Ovšem, teorie jako "není přece takový problém udržet si jakýs takýs pořádek, stačí každý večer věnovat deset minut úklidu pokoje a máme to v suchu" jsou sice hezké, ale v praxi neproveditelné, tedy pokud nejste extrémně pořádkumilovná a zodpovědná osoba a míníte se takto týrat. A proto nezbývá jiná alternativa…

Stěžoval jsem si sice na předvánoční dobu pořádně, ale i přes výše zmíněné aspekty se na dvacátého čtvrtého prosince těším a ještě nikdy se mi nestalo, že bych byl největším křesťanským svátkem znechucen. Nic se totiž nevyrovná pohledu na radost v obličeji mladší sestřičky, která právě dostala vytouženou koloběžku, nebo poněkud filtrované radosti, kterou projeví tatínek nad novým CDčkem oblíbené skupiny. Nic nenahradí atmosféru společného setkání celé široké rodiny a večerních posezení v jedenácti lidech, půlnoční mši v do posledního místečka zaplněném kostele. Proto stále Vánoce miluji, těším se na ně a nedám na ně dopustit.

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí